Jak jsem se učila kreslit


Jednoho podzimního odpoledne L. P. 2008 mě z ničeho nic popadla nepřekonatelná chuť umět kreslit. Bylo mi 24 let a od základky jsem nekreslila. V hodinách výtvarky jsem sice patřila k lepšímu průměru, ale nic světoborného jsem nevytvořila. Takže jsem si (jako většina lidí) myslela, že to prostě neumím a že to naučit ani nejde. To mě hodně mrzelo, ale neodradilo. Zkusila jsem vygooglovat něco o technice kreslení a objevila jsem stránky Ankh.cz, kde jsem našla vysvětlení, jak mozek funguje, proč nám dělá při kreslení problémy perspektiva a proč po 12. roce života tolik lidí přestane kreslit. Taky jsem si tam odkoukala pár cvičení, jak mozek přelstít - např. kreslit negativ předmětu, nebo výkres i vzor otočit vzhůru nohama. Zkusila jsem si test s kreslením oka a stromu. Z jeho výsledku jsem se naučila ještě víc - pochopila jsem, že na kreslení je nejdůležitější umět se dívat.

Když už jsem neměla co číst a zkoušet, rozhodla jsem se, že zkusím testovací kresbu podle fotky. Našla jsem si na internetu portrét indiánské babičky a pár týdnů měla o večerní relax postaráno. :) Byla jsem překvapená nejen tím, co mi na papíře vznikalo, ale i tím, jak jsem kreslenou osobu vnímala. Jako bych si povídala se svou babičkou, kterou jsem kdysi dávno znala... Vnímala jsem všechny její životní zkušenosti, radosti i bolesti a hlavně velké přijetí a smíření... Vděčnost.

 


 

Kreslení podle předlohy mě ale dál už nebavilo, vydala jsem se spíše intuitivním směrem a moc jsem se kreslení nevěnovala - dokud jsem neobjevila automatickou kresbu. To se stalo až v roce 2012, když jsem sledem dalších "náhod" objevila web Moje pravdy.

Na prvním semináři automatické kresby (AK1), mi diagnostiky podle čaker absolutně nešly. Připadaly mi všechny stejné a nebyla jsem schopná z nich vyčíst vůbec nic. Za celý víkend jsem neudělala vůbec žádný pokrok. A ještě dlouho po semináři se mi nedařilo nic jiného, než stále stejní sněhuláci. I rezonátory vypadaly většinou jak kresba z mateřské školky. :)

 


AK1, květen 2012

/album/ak1-kveten-2012/alfirin028-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin029-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin030-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin031-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin032-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin033-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin034-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin035-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin036-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin037-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin038-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin039-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin056-jpg/
/album/ak1-kveten-2012/alfirin058-jpg/

—————


 

Ale i tak jsem se snažila načmrkat si každý večer svoje čakry, něco z nich vyčíst a porovnat si to se svými pocity z uplynulého dne. Tajemství jsem objevila v tom, že cílem není naučit se přehledně kreslit, ale naopak naučit se ve svých čmáranicích číst. Takže první informace jsem dolovala z toho, zda je čakra "rozcuchaná" nebo "učesaná", vycentrovaná, zaplněná, z její velikosti, nebo rychlosti a tlaku tužky. Až postupně jsem se naučila vnímat i svoje pocity při kreslení a zachytit myšlenky, které mě napadaly a kterých jsem si dříve vůbec nevšimla.

První posun přišel po jednom večeru, kdy jsem byla opravdu unavená a chtěla už jen padnout do postele. Věděla jsem, že když se na to vykašlu dneska, vykašlu se i zítra a po dalším půl roce budu pořád na stejném místě. Takže jsem vzala papír a tužku s myšlenkou, že ten papír aspoň ušpiním, aby se vlk nažral a mohla jsem jít spát. Tím, že mi bylo jedno, co na něm bude a jestli to budu umět přečíst, jsem teprve tu ruku pustila, ať si dělá, co chce a nestačila se divit, co kreslí. :)

 


Rok 2012

/album/rok-2012/alfirin059-jpg/
/album/rok-2012/alfirin060-jpg/
/album/rok-2012/alfirin061-jpg/
/album/rok-2012/alfirin062-jpg/
/album/rok-2012/alfirin063-jpg/
/album/rok-2012/alfirin065-jpg/
/album/rok-2012/alfirin068-jpg/
/album/rok-2012/alfirin070-jpg/
/album/rok-2012/alfirin072-jpg/
/album/rok-2012/alfirin083-jpg/
/album/rok-2012/alfirin089-jpg/
/album/rok-2012/alfirin098-jpg/
/album/rok-2012/alfirin101-jpg/
/album/rok-2012/alfirin104-jpg/

—————


 

Trvalo mi celý rok, než jsem se aspoň trochu rozkreslila a než jsem ze svých kreseb vyčetla alespoň něco. Ale až když jsem teď po 2,5 letech dojela znovu na kurz AK1 a měla možnost si svoji kresbu porovnat se Zuzčinou kresbou na tabuli, byla jsem dost překvapená, jak jsme se ve výkladu shodovaly, i když moje symbolika v kresbě byla jiná.

 

A proč celý tento článek? Abyste viděli, že na automatickou kresbu opravdu nepotřebujete umět kreslit. A že i když člověku třeba reálné kreslení relativně jde, stejně v automatce začíná od začátku a naopak.

Reálné kreslení je o přesnosti a o schopnosti se dívat. Automatická kresba je naopak o uvolnění ruky a vnímání pomocí intuice. A to nejde samo od sebe a hned - pokud již dříve člověk tyto schopnosti nerozvíjel.

Kreslení se prostě dá naučit jen kreslením. :)

 


22. Hísimë 2014


 

_________________________________________________________________________________________________________________

 

Bonus pro ty, kteří dočetli až sem :D

aneb Proč má babička utržený roh?

 

Barevná předloha je zde.

V černobílé verzi babi se šátkem vypadala jako skautka, navíc na A4 mi rozložení nakonec vyšlo tak, že okraj papíru byl těsně pod jejími prsty. Vypadala hodně staticky a usedle. Tož jsem se s tím nemazala, a růžek kreativně utrhla :)